Jazykové plánování je vědomá snaha o změnu jazyka nebo jeho funkcí ve společnosti. Rozlišujeme tři druhy jazykového plánování:
Korpusové plánování: změna struktury jazyka. U etnických jazyků například může jazyková instituce zavádět nové výrazy a nová slova (nebo oficializovat slova, která se do jazyka nedávno dostala). Tvorba gramatiky, slovníků a pravopisu - a zavádění pravopisných reforem - jsou součástí jazykové normalizace: zavádění nových norem či měnění norem již existujících. Ke korpusovému plánování se řadí i jazykový purismus.
Mezi etnickými a plánovými jazyky vytvořenými na základě etnických jazyků korpusovým plánováním neexistuje propast, nýbrž pouze kvantitavní rozdíl. Psané etnické jazyky byly standardizovány prostřednictvím korpusového plánování. Etnické jazyky se mění nejen spontánním vývojem, ale také právě korpusovým plánováním. Když se plánový jazyk vytváří, korpusové plánování začíná prakticky od nuly. Ale když už plánový jazyk dosáhnul stabilní strukturu a je nějakou dobu používán, začnou se v něm změny dít i samočinně, stejně jako je tomu u etnických jazyků. Esperanto je právě takovýmto jazykem.
Statusové plánování: využívání politických způsobů pro změnu statusu jazyka v určité společnosti. Statusovým plánováním je udělat z určitého jazyka nebo nářečí oficiální či národní jazyk, stejně jako dát určitému jazyku oficiální status menšinového jazyka. Systémy psaní jsou častými výsledky statusového plánování, protože systém psaní je často založen na oficiálně zvoleném nářečí.
Výukové plánování: ovlivňování výuky a studia jazyků a počtu studentů jazyka. Výukovým plánováním je rozhodování o tom, jaké jazyky budou vyučovány v konkrétním školském systému, stejně jako vynakládání prostředků na školení učitelů konkrétních jazyků. Tato rozhodnutí jsou často přijímána národními, regionálními či místními autoritami. Národní jazykové instituce jako British Council či Goethe-Institut jsou také aktivní ve výukovém plánování - svou snahou zvýšit množství zahraničních studentů jimi propagovaných jazyků. Soukromé organizace jako Světový esperantský svaz jsou také zaojeny do procesu výukového plánování.
Jazykové plánování tedy může být uskutečňováno autoritami, etnickými, náboženskými či profesními skupinami, soukromými organizacemi a jednotlivci.
Je důležité poznamenat, že jazyková demokracie záleží na dvou věcech: a) jazykové plánování, obzvláště statusové plánování a výukové plánování, a b) aby jazykové plánování bylo používáno pro prosazování jazykové demokracie.