Jazykové otázky
Jazyky v EU - Úvod
Mnohé jazyky v EU jsou si příbuzné, tj. vyvinuly se z jednoho společného prajazyka. Jazyky, které jsou si příbuzné, jsou si navzájem více podobné, například s ohledem na základní slovní zásobu či pravidla skloňování. Je zvykem říkat, že takové jazyky patří k jedné jazykové rodině. V rámci takové rodiny existují jazykové skupiny. Jiný jazyk z téže jazykové skupiny se lze naučit poměrně snadno. Proto se například angličtinu obvykle naučí snáze Dán než Španěl.
Více než 90% obyvatel EU hovoří jazykem, který patří do některé z následujících skupin indoevropské jazykové rodiny:
- germánská skupina (např. němčina, angličtina, švédština a holandština)
- románská skupina (např. italština, španělština a francouzština)
- slovanská skupina (např. polština, slovenština a čeština)
Do indoevropské jazykové rodiny patří také skupiny řecká, albánská, baltská a keltská.
Uralské jazyky tvoří druhou největší jazykovou rodinu v EU; patří do ní mj. ugrofinské jazyky (např. finština, maďarština a estonština).
Také mnohé jazyky menšin, místní jazyky a tzv. jazyky přistěhovalců rozmanitých jazykových rodin jsou používány v EU. Znakové jazyky používané hluchoněmými (a jejich společníky) jsou svým způsobem jazyky menšin a vyvolávají zvláštní diskuzi s ohledem na práva používání jazyků a práva na překlad.
V posledních staletích si získaly své uživatele i některé plánové jazyky. Narozdíl od uměle vytvořených omezených jazyků používaných v počítačovém programování (C++, Perl, Java apod.), mezinárodní plánové jazyky jako Esperanto jsou plnohodnotné jazyky disponující kompletním výrazovým repertoárem, často historicky svázané se zeměmi EU.
Někdejší sjednocující jazyk Evropy, latina, si ještě ponechává svou náboženskou a kulturní přítomnost v EU. Je liturgickým jazykem římskokatolické církve a oficiálním jazykem Vatikánu. Současně latina zůstává také vědeckou referenční "kotvou", obzvláště v oblasti terminologie.
